středa 1. února 2017

Kavárenský povaleč

Osobně se považuju za kavárenskýho povaleče. Kdyby to bylo jenom na mně a svět byl dokonalý, tak od rána do večera vysedávám v nějaký úžasný kavárně. Prolejvám se hektolitry kafe, čtu jednu knížku za druhou a píšu. 



Zdroj: https://c2.staticflickr.com/4/3563/3520862057_03cb0efb11_b.jpg

Mnozí považují kavárenského povaleče za něco nepřípustného až dekadentního.

Přeci jen, kavárenský povaleč je označení, který zní dost pejorativně, nemyslíte?

A je pravda, že pro část populace jsme neumětelové, co pořád žvaní o literatuře nebo o filmech. Filozofujeme o životě nebo o světě, který nikdy neexistoval. Píšeme a čteme (někteří do šuplíku, jiní na internet a někteří své texty dokonce vydají).

Pro dnešní hektickou dobu se jedná o přežitek z dob minulých. Ale ta pradávná dekadentní civilizace přežívá právě v nás. Ten magický okamžik, kdy se zastavíme a vychutnáváme si tu neskutečnou pohodu.

Kavárna je ideálním místem, kde můžete pustit své myšlenky a představy na volno. Ať si na malý okamžik dělají, co chtějí!

Kdo jiný, než kavárenští povaleči, opět probudí k životu Baudelairovy verše. Kdo je pronese s tak rozkošnickým prožitkem a hořkou chutí kávy na jazyku, než právě kavárenský povaleč? 

Je snad na tomto světě povolanější bytost? Není!




Zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/
originals/eb/5e/25/eb5e25d280e3562a88971b7004be0124.jpg





"Jak dlouhé ozvěny se cestou z dálky mísí
a jemně splývají ve sjednocený hlas,
jak široširá noc, jak světlo, jako čas,
tak vůně, barvy, tóny odpovídají si.“

(úryvek: Souvztažnosti – Charles Baudelaire, Květy zla)













Kdo jiný se bude dohadovat o literárním přínosu Carlose Ruize Zafóna, nebo se obdivovat téměř dokonalé výstavbě děje, kterou nám představuje Patrik Hartl ve svých knihách. Jednoduché a spletité zároveň.

Kdo jiný to dokáže ocenit, než právě kavárenský povaleč? Hmm!

To my se pozastavíme a zavzpomínáme na tu nádhernou dobu opředenou romantickými představami, které jsou v nás zakořeněny. Těch, kteří nikdy nezažili a ani nezažijí zlatý věk kavárenské společnosti. 



Zdroj: http://determinedmomma.com/wp-content/uploads/2013/11/The-Absinthe-Drinker-by-Viktor-Oliva-shop.jpg


Kdo opráší staré časy, kdy být literátem sedícím v kavárně něco znamenalo a mělo to svou společenskou hodnotu?

„Kde zase máme našeho spisovatele?“
„Ale šel psát do kavárny. Vždyť ho znáte!“ 

Kdo jiný, než my, se může vrátit v čase a znovu za víčky svých očí prožít Belle epoque, divoká 20. léta, rozkvět avantgardy nebo sebezničující španělskou občanskou válku? Nikdo.

Jen my. Duše přilnuté k papíru a tužce. Bytosti, které létají mezi světy, a přitom se nehnou z místa. My knihomolové, kavárenští povaleči a idealisté, kteří pomalu ztrácejí víru v nepoučitelné lidstvo.

Před sebou máme hrnek s kávou, pero, blok a knížku, která skrývá další tajemství. Dobrodružství, které prožijeme v bezpečí semišového křesla.



Žádné komentáře:

Okomentovat