Moje pražské noci

Jsou dny, kdy mi můj pražský život opravdu chybí. Noční procházky podél Vltavy. Atmosféra velkoměsta a hlavně chvíle, kdy jen tak korzuju po Starém městě a dekadentně si vychutnávám pomyšlení na to, že zrovna v těchto místech kráčel i rabi Löw.

Zdroj: http://img19.rajce.idnes.cz/d1903/4/4098/4098801_f53c3acead8a1d58420b38c8767375b1/images/8a.JPG

Dokonce mi chybí i moje pravidelné měsíční zastávky ve Starbucksu.

No co? C'est la vie!

La Dolce Vita!

I ve Varech, někdy! Občas! Minimálně! Nepatrně!

Chybí mi moje oblíbené knihkupectví na Národce a chvíle strávené s knihou v Bageterii Boulevard, kde jsem se zakempila v prvním patře a užívala si výhled na kolem jedoucí tramvaje a zvuk jejich zvonění. Možná někdy příště.  Za pár let? Kdo ví?

Ale zpět k mým (našim) pražským nocím.

Vzpomínáš, jak jsem tě táhla na zahrádku Bageterie Boulevard? Jen abychom seděly kousek od Ivana Luptáka? Na to, jak jsem do tebe hustila dějiny české avantgardy, a ty jsi jako správná kamarádka přikyvovala? A jako náplast za ten voser pro tebe jsme popíjely mátový čas se zázvorem. Pamatuješ?

Zdroj: http://www.tyden.cz/obrazek/201408/53e0f0d0b4e/crop-660481-luptak-3.jpg

Pamatuješ na naše procházky noční Prahou? My, Vltava a kolem projíždějící tramvaje. Pamatuješ?

 Kluci, co jamujou na Staromáku. Ta neskutečná pohoda a svoboda. Ten duch mládí!!!

Někdy mi to až nesnesitelně chybí. Naše studentská bezstarostnost. Večery nad lahvinkou vína nebo Čtvrtý hvězdy.

Vzpomínáš na naše, nebo spíš tvoje vaření? Na to, jak jsi dělala špagety?

Na to, jak ti chutnala moje legendární česnečka vyprošťovačka? 

Pamatuješ na našeho prvního jointa? A na ty lasagne, na který jsme se vrhly jako kobylky? Je možný, aby toho člověk snědl na posezení tolik?

Zdroj: http://bmdavocats.com/wp-content/uploads/2015/06/joint.jpg

Na to, jak jsme si v opilosti objednaly ty úžasný trička s kozama z Trikátoru. A jak jsme si pro ně pak jely večer na Pankrác? Byla tma a strašná zima. A bylo to naprosto báječný.

A vzpomínáš si na naší návštěvu ve fetiš sexshopu? Jak sis tam vybírala hračky a já ti sekundovala? A na toho plešatýho prodavače, co si myslel, že jsme pár a popřál nám příjemný večer. Nebo na tu ohromnou holku v latexu, co budila spíš hrůzu než vzrušení?

Ještě často vzpomínám na to, když skončilo představení v Divadle Na zábradlí (ano jsem na tohle divadlo zatížená) a já jen tak koukala na racky, kteří kroužili kolem, a pak se vydala na svou cestu na Smíchov. V těch děsnejch botách na podpatku až na Jiráskovo náměstí, abych si užila noc a Prahu. Co na tom, že jsem si totálně zrasila paty? Za tu chvilku tý naprostý dokonalosti to stálo. A hned, jak za mnou zapadly dveře baráku, tak jsem se v naprostý agonii zouvala, sténala bolestí a na byt dorazila bosa. To byla krása. Trošku sebemrskačská, ale krásná.

Moje pražské noci!